Muži

18. dubna 2016 v 23:54 | Miluška |  Příběhy uvěřitelně neuvěřitelné







Klára seděla s ranní kávou u stolu, v domě byl klid, až slyšitelné ticho. Které samo o sobě vyzývalo k rozjímání. Pomalu obejmula pravou dlaní hrneček s horkou kávou byla hodně rozředěná mlékem. Pomalu usrkla první sladký doušek.

Přijdu si tak neschopně, kolik, už vztahů a žádný ani pořádně nezačal. Vždy to jen vypadalo cítila jsem to zcela jasně, vzájemnou přitažlivost a nakonec se nic nestalo, k ničemu nedošlo. Přijdu si naprosto neschopná, co vlastně dělám špatně? Kolik mužů už to vlastně bylo. Petr Pavel nebo Josef bylo to jedno. Pokaždé přišel oslnil mě ani nevím čím přesně. Vždy jsem měla pocit jakési zpřízněnosti a tak jsem většinou čekala co bude a ono nic. Následovalo prozření a uvědomění si že ne tento ne a tam ten taky ne a... Tak co dělám špatně? Zopakovala si Klára v duchu svoji otázku.

Daniel se ke Klárce, naklonil. "Opravdu děláš něco špatně? Ale Klárinko, no tak." Pošeptal jí s úsměvem do ucha.

Klára se trochu nadechla a zadívala se na svůj velký hrnek který byl ozdobený anděli. Pomalu a slyšitelně vydechla. Náhle si sáhla na ucho. A v tom ji to napadlo.
Opravdu dělám něco špatně? Co kdybych s každým, kterého jsem potkala žila třeba deset let nebo i jen dva roky a nakonec přišla na to co vím za dva měsíce až půl roku... To mám nejspíš nějaké rychlo kurzy nebo co. Pousmála se sama pro sebe.

Jedna věc je jasná je mi s muži dobře, a z některými obzvlášť. Je to zajímavé, že mě jejich společnost tolik přitahuje a láká. Je to vlastně od té doby co jsem si uvědomila, že se jich zcela zbytečně bojím.

Klára se bála, skoro celý život. Mužské síly, nevěděla kde přesně se to vzalo měla velmi hluboko v sobě zabudovaný pocit strachu. Přijde velký chlap a něco mi udělá. Síla muže je nebezpečná. To byl také důvod proč si k sobě přitahovala jen menší muže než byla ona sama. Měla v sobě hodně negativních přesvědčení, ohledně mužů. Najednou jí vyskakovalo jedno za druhým. Muži jsou zlý, Je to jen chlap co by jsi po něm chtěla, je to hromotluk, je to jen chlap se oběvilo znovu. Hlavně nějaký dost silný pocit pod tím vším že chlapi jsou neschopní méně cení a celkově divní a nevypočitatelní. Kombinace nerozumných nevypočitatelných a přitom silných tvorů ji děsila.

Klára se pousmále té vzpomínce a pak jednou se to stalo, už ani nevěděla kde, proč. Došlo jí to tak náhle a zřetelně.

Muži jsou tu pro mě a vlastně pro nás ženy. Aby nás milovali. Mají tu sílu aby se o nás postarala, aby nás ochránila a nakrmila oni tu sílu mají pro mě. A já je za to mám učit jako ostatně každá žena muže té největší síle na světě a tou je jemnost a láskyplnost a stejně jako muži jsem tu já pro to abych je milovala, každá žena tu je z toho důvodu. Tak proč vlastně jdeme spolu kolikrát do boje?
Bylo to jako blesk z čistého nebe. Neuvěřitelně jednoduchá myšlenka. Když já Budu víc ženou a tedy sama sebou, umožním mužům aby byli taky víc sami sebou a tedy muži. Nemusím pro to nic udělat jen být ženou, jen naslouchat svému vedení a jít za ním.

Ty dny co následovaly, se nestačila Klára divit. Přišlo jí, že snad dosud žila na jiné planetě nebo co. Vždy potkávala muže jen menší než byla ona sama. Klidně i o půl hlavy. Zvykla si na to hned v tanečních a proto nosila jen boty bez podpatků. Přijala to jako běžnou věc, nepřišlo jí na tom nic divného. Jednoduše vědšina mužů na téhle planetě byla menších než ona sama.

A teď, když pochopila že muži jsou tu pro ni, kam Klára přišla tam byli vysocí chlapi dva metry a víc. Vkročila do pekařství stál tam prodavač no snad dvoumetrový, přivezli jí balík byl tam obrovský muž ne jen vysoký ale i široký. Přišel instalatér taky byl vysoký. Klára první měsíc po této události nevycházela z údivu a nakonec si rychle zvykla. A hlavně se začala cítit s těmi všemi muži bezpečně. Dokonce se jí líbilo že jsou velcí a silní. Protože to všechno na jnednou v ní budilo důvěru, že kdyby se teď něco dělo pomůžou jí.

Vzpomněla si na Františka, jak moc jsem ho milovala a jak dlouho. Věděla, ne netušila, věděla, že se znají z moha předešlích životů. Tak moc ho milovala... a on přesto odešel, s jinou. Tvrdil že to nevěděl, ale Klára věděla, jak to bylo. Být s jinou ženou bylo pro něj snažší a určitě lehčí. Nakonec ho Klára nechala jít, zůstal v jejím srdci stejně jako mnoho dalších mužů a i žen, jen vykročila na další cestu v životě, bez něj.
Uvědomila si svůj čin. Pustiti milovanou bytost aby šla tam kam myslí, že chce jít. Byl nakonec činem té největší lásky. Milovala ho tak, že dovolila aby byl šťastný nebo nešťastný tak jak on sám chce a kde sám chce. Odpustila mu. Cíla, že on se rozhodl být s jinou ženou a to mělo své důsledky. Už mu nechtěla dát své srdce na dlani. Ne pro to že si vybral jinou ženu ale pro to že sklamal její otevřenost a důvěru.

A teď tu byl Marek, vysoký tmavoký a plavovlasý. Bylo to zvláštní jako by je vše spojovalo a propojovalo. Ten zvláštní druh humoru a jeho fantazie co si hned jen tak na fleku dokázal vymyslet a popovídat. Ráda ho poslouchala a případně doplnila ještě větší bláznivinu. Tak ráda a nahlas se s ním smála, jako ještě snad s nikým. Bylo kouzelné trávit s ním chvilky které jiskřily humorem. Legrácky které jiskřily jako statická elektřina na všechny strany a vy nevíte kdy vás to kopne znovu. Navíc měla pocit že mu klidně skoro vše řekne tak jak to má bez váhání. Bylo jí ve dle Marka opravdu moc dobře, stačilo se vedle něj na chvíli posadit, a jako by našla to co hledala, už tak dlouho. Marek měl ovšem jednu zásadní chybu, měl svou přítelkyni. Klára nakonec poznala i ji a přišlo jí že mají hezký pohodový vtah. Co by jiní za to daly...

Možná by to jiným ženám nevadilo, uvažovala Klára svírajíc stále hrnek kávy. Jenže mě ano. Nechci a nebudu zasahovat do fungujícího vztahu... Navíc tu ženu měla rád. Byla opravdu milá a sympatická i když o hodně let starší jak Klára. Rozuměla si s ní.

Vídali se s Markem, sice nepravidelně ale o to raději. Klára Věděla že Marek s tím má zřejmně problém, ale nevěděla co s tím. Až se jednou rozhodla být pouze tady a teď užívat si to co má, ty vzácné chvilky kdy jí s ním bylo tak příjemně. Kláře se spustila z oka první slza. Při myšlence na něj i na pocity co s ním zažívala.

Proč pláču? Je mi s ním jen moc dobře to je všecko. A v tom jí to došlo! Co je to ve mně za mechanizmus zas, nějaký automat, co raději hned potlačí všechnu tu lásku. Co mi namluví že jsem s ním jenom ráda, že se na něj jenom těším... Je mi s ním jenom dobře. Nechci zasahovat do jeho život a nechci nikomu nic ničit, a co když už to stejně dělám? Věděla, že je lepší si tu lásku dovolit, a být chvíli v opojení a vysílat ji ven. A tam byl ten strach. Co když ji zachytí a zničí to jeho vztah.

Najednou si vzpomněla na tajný sen, moct být s Markem jen tak. Bez závazků bez očekávaní. A hlavně bez pocitu, že cokoliv musí a zároveň s pocitem že všechno můžou. Třeba být ženou a muže kteří když chtějí tak se jednoduše obejmou, nebo vezmou za ruku. Moc jen plynout a nemuset na nic myslet na žádné důsledky a následky ani co by se mělo...

Klára si tiše povzdechla a usrkla další doušek vlažné kávy, pak vstala od stolu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama