O intuici

4. května 2015 v 9:56 | Miluška |  Moje (s)myšlenky




O intuici

Mám jakýsi zvláštní dar, vidět dál než mnozí. Někdy stačí drobnost kterou jiní nevidí nevnímají... Stačí jak dva spolu pijí pivo. Nebo se na sebe podívají. Okamžitě mi cosi dojde. A později se mi obraz vrátí, mě se se začne v hlavě skládat obrázek, přikládám jeden dílek puzzle k druhému. Pak jen žasnu, co se mi z toho poskládá za výjev. Kolikrát nechci ani věřit, co jsem to složila. Ano mnohdy ten obrázek smetu se stolu, a odmítám se jím zabývat, protože ty dílky, jsou jen mé dojmy a pocioty, něco tak neuchopitelného... Někdy vlezu pod stůl a začnu ty dílky znovu sbírat a říkám si ty pasuješ sem a ty sem je možné, že by tohle bylo přesně takto... A jindy je tam jednoduše nechám a pak je smetu do pomyslného koše abych se třeba za pár dnů, měsíců nebo let, nakonec dozvěděla že mé pocity dojmy a obrázky byli naprosto přesné. Jen žasnu pokaždé co to v sobě mám za podivný mechanizmus skládat to takhle do hromady.

Nedávno se mi to zas stalo, vůbec se mi tomu věřit nechtělo. Jenže to bylo pro mě tak osobní, že jsem na to myslela spát jsem nemohla dokud jsem si své domněnky nepotvrdila... A opravdu nevím co bylo v ten moment horší.

A nedávno zas, zdánlivě nevinný příběh ze šťastným koncem, už před rokem jsem měla pocit že znám jeho rozluštění. Jenže tenkrát, jsem to smetla do koše, s tím že jsou to jen mé pocity. Tentokrát se z toho velkého obrázku stalo jen další dílek v obrovském obrazu. Bum, jak jsem mohla být tak slepá a nevidět to dávno!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama