Vše spalující požár

3. prosince 2014 v 20:00 | Miluška |  Moje (s)myšlenky





Žiji teď dny s pocitem, jako bych se octla uprostřed obrovského požáru. Přímo v jeho středu. Oheň už, už olizuje mé boty, je mi horko, proklatě horko. Stojím tu rovnýma nohama, přímo v něm. Dělej konej už začni, na co ještě čekáš? Křičí to na mně odevšad. Rozhlížím se kolem, ne s vlasy stojícími mi hrůzou na hlavě, ale s rukávy vyhrnutými konečně začít řešit problém hlouběji než je na povrchu viditelné. Hloub než se zdají být, tyhle vše spalující plameny.

Ono to nebylo jen tak z ničeho nic, kdepak dlouhé roky jsem cítila pach kouře. Příchod čehosi neznámého, a s velkýma obavami jsem sledovala co se to tu rodí? Nechtělo se mi to řešit přímo, strach se mnou úplně lomcoval, co když se mi to nepovede, co když to bude celé špatně. Přijdu o všecko to dobře známé a milované. Co si pak počnu sama opuštěná, bez střechy nad hlavou. A tak jsem zůstala raději na místě kde je to sice nic moc ale aspoň vím co můžu čekat alespoň to tu znám.

A tak jsem neustále kolem dokola tančila tanec svatého Víta ve snaze najít nějakou skulinku kam by dovnitř pronikl zázrak a vše nějak urovnal. Místy se mi to dařilo, jenže teď, teď uprostřed toho všeho vidím, jak tam není dobře nikomu a ničemu všecko spaluje obrovský požár. A tak beru kýble do rukou, jeden po druhém a dělám co jen mohu.

Škoda kdybych si tohle uvědomila dřív... Možná? Možná nic! Udělala bych něco jinak? Těžko říct. Ono nejde věčně stát a plakat že máte dům v plamenech, nejlépe je jít a začít hasit, a na spáleništi kdo ví možná nakonec vystavím daleko lepší velkolepější dům než byl tem původní. Ale tentokrát začnu s pevnými základy a omítku nechám na později.


Bůh nám prý nadělí přesně tolik kolik toho uneseme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama