Karty

23. prosince 2014 v 19:09 | Miluška |  Příběhy uvěřitelně neuvěřitelné


Krásné Vánoce všem. :-)


Zachumlala se peřinou ve své měkké posteli. Klára měla pocit, jako by se pomalounku propadala hloub a hloub do závěje čerstvě napadaného prašanu. Ten měkoučký čistý pocit. Chtěla se propadnou do snů za ním za Františkem. Nechat se jen unášet krásou všech pocitů co v ní vyvolával.

Propadnout se přímo do jeho náručí, to by bylo nejlepší, "hmm" zavrněla si polohlasně. Přímo do jeho blízkosti. Ucítit to objetí ze kterého se mi nikdy nechce. Byli jako dva magnety, které se přitáhnou a nechtějí se jeden od druhého odlepit. Naposled ji ani ruce nechtěli poslouchat, tělo jako by se nechtělo hnout z místa, vědělo kde je mu nejlíp. Nejraději by se přilepila a už nikam nešla jen setrvala na věky věků takhle s ním. Jeho energie byla pro ni ta skutečná téměř hmatatelná, tolik lásky, něhy a péče. Cítila u málo koho.

Bylo to zvláštní. Věděla že ho pustí a nechá jít kam jen on sám bude chtít, s vědomím, že tak to chce a je mu tak dobře. Ale chce to? V podstatě to jistě nevěděla... Co vím? Nic. A proč? Protože se neptám respektuji druhé a jejich právo mi všecko neříct. Klára zkrátka nerada vyzvídala, nebo se vyptávala. Raději si počkala, pokud lidé chtěli svěřili jí toho dost. S Františkem to měla ještě složitější, přišla si jak školačka na prvním rande. Rudá nesvá a tak moc nervózní. Proto měla jen své pocity... Věděla že její intuice je spolehlivá, a i přesto si nechtěla malovat vzdušné zámky tam kde nejsou. Hlavně nechtěla žít v nějakém vysněném bublinovém světě. A pro to se většinou ani sama sebe na tyhle otázky moc neptala. Ono co pak s tou odpovědí má jeden dělat? Dám si ji do vytrýnky na výstavku nebo kam. Vše se dozvím v pravý čas, doufám...

Propadnout se do nějakého báječného snu... Škoda že si je poslední dobou nepamatuji kdo ví kde to všude lítám. Vždy měla pocit jako by navštěvovala ve snu své paraelní životy. Někdy si dokonce nebyla jistá co je skutečnost a co jen sen. Spím když bdím nebo bdím když spím? Nebyla si jistá ani jedním.Párkrát se ji už stalo že si myslela že něco udělala a pak se ukázalo že to byl jen sen. Jednou to zašlo až tak daleko, že si myslela že nakoupila rohlíky, ale ty doma neměli... Snů o Františkovy měla jen málo.

Najednou to přišlo, nápad! Ne nebudu se ptát ani karet, ne! Jenže ten nápad byl najednou tady a nechtělo se mu jinam, třeba ...No, dobrá dobrá... Vyskočila ještě na rychlo ze své postele. Já se vás teda zeptám rovnou, ano. Zasedla ke svému pracovnímu stolu.

Daniel se jen andělsky pousmál.
"Jak chceš Klárinko."

Klára sáhla do šuplíku, po své fialové krabičce karet. Nejdřív ji nemohla nahmatat, byla hloub než očekávala, ale nakonec ji našla aniž by musela celý šuplík přeházet. Vyjmula rychle karty z krabičky a zběžně poklepala na balíček karet aby je očistila. Zavřela oči a přiložila celý balíček na svou srdeční čakru s prosbou k andělům ať příjdou a pomohou jí, odpovědět na otázku tak základní.

"Klíd, Michaeli já to tu zvládnu..."
"Ale když volá mě..."
"Ta by potřebovala spíš Amora. Pořád s tím nadělá, a ptá se v podstatě na to samé, každý půl rok nebo čtvrt rok... A pak se diví, že z 45 karet ji chodí pořád tak 10 stejných. Ale jestli chceš tak tu zůstaň a i vy ostatní... " Mávl Daniel rukou a přitom se podíval na zástupy andělů kteří neodolaly volání téhle dívky.

Klára ještě se zavřenýma očima míchala, dělalo se jí to špatně tyhle karty byly takové, jako živé. To pokaždé kdy se konečně odhodlala a pokusila se o výklad.
Déle už to nevydržela a otevřela oči. Karty ji vyčuhovaly z úhledného balíčku jedna přes druhou.
Aby taky ne, andělé ji postrkovaly jednu kartu za druhou. Tolik světelných bytostí na jednom místě, Daniel se divil že ty karty Klára vůbec dokáže udržet v rukou. Klára mírně srovnala balíček a pokračovala v míchaní, no ano tuhle ta zas už vyskakuje. Položila první karu před sebe rubem nahoru. Pár přehození karet a byla tu další a vlastně hned byli dvě.

Klára se zhluboka nedechla a pomalu obracela jednu kartu za druhou. SRDEČÍ ČAKRA- jádrem této záležitosti je láska. Jo výborný to je. To vím taky. Tak dál co tu je? ČERSTVÝ VZDUCH? Jo dýchat to já s něj nemůžu... NENÍ SE ČEHO BÁT- jo to jsou zas fórky tohle to ne? Koukla Klára mírně nahoru...
Prosím ještě jednu řadu, tohle mě pobavilo a třeba tomu líp porozumím. Klára se dál nezdržovala a začala míchat. Karty opět jako by jí samy vyskakovaly na stůl ani se nenadála a otáčela první kartu. SNĚNÍ, další LÁSKA a třetí byla CO SI PŘEJEŠ. Ano měla bych jít nejspíš spát a nechat si o něm zdát to bude pro dnešek ta nejlepší rada. Jo a otevřu si okno když potřebuju čerstvý vzduch. Děkuji vám andílci. Já to věděla, hned že se nemám ptát...

"Poslyš Danieli," Obrátil se na strážného anděla, Michael. "a jak už jí to máme jako říct?"

"Jo tak to se mně neptej, jsou blázniví oba dva... Jsem zvědavej na to až se jednou to ucho utrhne..."
" No, víš to je pak pecka, jak říkaji ti dole. Myslel jsi jako ze džbánu?"
"Ano."
"Jak říkám pak je to pecka. Měj se tu hezky." Než stačil Dan odpovědět byl archanděl pryč.

Klára se znovu zachumlala do své peřiny v postely, tiše si povzdechla zavřela své unavené víčka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Minionka Minionka | 23. prosince 2014 v 19:35 | Reagovat

Nádherné ♥ :3

2 miluskyzapisnik miluskyzapisnik | E-mail | 23. prosince 2014 v 22:35 | Reagovat

Díky. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama