Jak jsem si psala s Ježíškem

17. prosince 2014 v 21:51 | Miluška |  Ježíškova pošta


Předloni, touhle dobou jsem zveřenila, dopis pro Ježíška, stala se věc nevídaná Ježíšek mě odpověděl. Druhá část tohodle dílka bude zas zítra. Nic krásnějšího se mi v loňském Advetním období asi ani stát nemohlo, byl to užasný dárek a přímo od Ježíška.
Ježíšku děkujííííí. Příjemné čtení všem kdo budou zvědaví a tohle pro mně osobně kouzelné dílko rozkliknou a pustí se do čtení...
Miluška pro Ježíska:

Milý Ježíšku,
já vím, už jsem Ti dlouho nepsala. Ale snad i ty dopisy, co napíši jen ve mé mysli a pošlu Ti je, doletí stejně jako tenhlencten skutečný a stejně tak se počítají.
Víš, když jsem byla menší, věřila jsem na Tebe. Opravdu ráda a od srdce jsem Ti psala dopisy, jak ty malované, tak později ty psané, ke kterým jsem i tak ještě něco dokreslila.
Pak přišly první pochybnosti, bylo mi asi tak šest let. Tenkrát jsem si moc přála toho chodícího pejska. Byl na baterky, chodil a štěkal! Pamatuješ? Dnešní děti by se téhle dnes už jednoduché hračce vysmály, ale já si ho tenkrát moc přála, víš? A jistě si dovedeš představit mé zklamání, když jsem ho ten rok pod stromeček nedostala. Já, která jsem byla tak hodná a poslušná. A pejsek nikde! Tenkrát mi to maminka vysvětlila, že jsi asi neměl tolik penízků a když musíš naložit všem dětem něco. Mám být prý ráda za ty dvoje punčocháče, co jsem dostala, a taky za tu panenku. Ještě, že jsi mi nenaložil uhlí, to by jsi mě fakt dojal! Tak už tehdy jsem nabyla podezření, že jsi jen takový výmysl pro děti, aby byly celý rok hodné a pak jim to koupí prostě jen rodiče. Jenže ti mí byli neskutečně praktičtí, víš? Ano, tehdy se v mé hlavičce zrodila ta myšlenka, první pochybnost o tom, jestli vůbec existuješ.
Pár roků nato jsem si přála Lego. Viděla jsem ho u jedné holčičky u nich doma a moc jsem si ho přála, opravdu moc. A i když všichni dávno říkali, že opravdu neexistuješ. Brácha byl se vším hned hotov. Prej, smiř se s tím, on není. To je jen pohádka pro děti, jako všecko, jsi už velká. Přesto mně neodradili od mého přesvědčení že určitě jsi a určitě letos, letos příjdeš a přineseš mi to mé vysněné Lego. Učitelé tvrdily, že tak leda Děda Mráz. Jo, ruská propaganda tehdy šla touto krajinou. Dnes je to prej zas jakýsi Santa. Je to tvůj příbuzný, nebo co? Protože já stejně věřím pořád jen v Tebe, víš?
Tenkrát ten rok - byla jsem asi v páté třídě - jsem byla opravdu přesvěčená, že to vyjde, byla jsem přeci tak hodná! No, někdy jsem i zlobila a jednou se zas ztratila, ale i tak, věřila jsem Ti. I když maminka tvrdila, že Lego je moc drahé a dá se koupit jen v Tuzexu a kde prý na to máš pořád brát.
Přesto jsem Ti napsala s vyplazeným jazykem, pamatuješ? Já totiž hrozně škrábala. Soudružka mě pořád napomínala, že píšu pomalu a jako kluk, nebo ještě hůř, jako kocour. A já se tak bála, že to po mně nepřečteš. Tak se ptám, přečetl jsi to nebo ne? Asi ne, ani to Lego jsem nedostala.
No a když mi bylo 18 let, tak jsem si přála jen šicí stroj. Ano, já vím, má přání nikdy nebyla skromná. Ale pochop, prosím, přeci si nebudu přát věc kterou by mi mohli koupit i rodiče. Protože to bych pak nemusela žádat Tebe, to dá rozum! Přesto jsem ještě pořád chtěla věřit, že musíš existovat. I když nějaké ty pochybnosti v mém věku už byly, dá se říct normální, že.
Když se mě pak táta ptal, co jsem si přála a já mu prozradila, že jen jednu věc, údivem povytáhl své světlé obočí. Ale když se dozvěděl o šicím stroji, spadla mu doslova brada. Pronesl něco v tom smyslu, že nemám rozum a že to by musel ty prachy asi tisknout, tedy prej ne on, ale Ty by jsi musel tisknout peníze.
A ty vánoce mi to došlo, Ježíšku, proč by jsi nám vlastně měl dávat dárky, které si můžeme koupit v obchodech. A když nemůžeme, lze si na ně pořád ještě našetřit. Přitom je všeobecně známo, že ty nejlepší věci v obchodě nekoupíš.
Proto bych si letos moc přála pokoj všem lidem dobré vůle. A těm, co nemají dobrou vůli, dej prosím nejdřív tu vůli a pak i ten zbytek.
A mým přátelům, rodině a všem, které mám moc ráda, kdybys pro ně měl hodně zdraví, hromadu lásky a ždibec toho štěstí. Víš, oni to moc potřebují.
A přesto věřím, že tohle jsou přání, u kterých stojí za to, abys je splnil.
Adresu Ti snad psát nemusím, známe se tak dlouho.
Tvoje Miluška.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama