A co mi ještě napsal Ježíšek další rok

19. prosince 2014 v 20:00 | Ježíšek |  Ježíškova pošta

Dopis od Ježíška:



Nejmilejší má Miluško!
Vracím se po roce, ne s prázdnou, však jen s darem, co přijme pouze ten, kdož věří. Je tu i pro Tebe, stejně tak pro ty, jejichž oči spočinou na těchto řádcích. Rok, co nic neznamená v říši nekonečné lásky, co se vyrovná povzdechu dítěte nad krásou duhy. Rok, co už byl, a přitom teprve nastane v uskutečnění v loňských myšlenek.
Ani na sekundu jsem Tě nespustil z očí a sledoval Tvé pronikání do hlubší a hlubší moudrosti i očisty ducha. Obdivuji Tvou statečnost a odhodlání sestoupit do svého jádra a stávat se více a více sama sebou. Shodila jsi mnohý z balvanů, co tížil Tvá záda a nutil hrbit duši a přijímat tresty. Záda jsou dnes téměř rovná. Však jeden z balvanů zůstává. Víš, o kterém mluvím? O vině. Skutečná nálož výčitek a sudeb sebe samotné, to jest to jediné, co ze Slunce dělá stowattovou žárovku. Možná si myslíš, že vinu necítíš. Že se Tě netýká a už ses jí zbavila. Mýlím-li se, je z Tebe právě teď Slunce, jehož paprsky proniknou i skrze nejtemnější zákoutí a stíny promění na čistou radost. Je z Tebe skutečně svobodný člověk. Je, Miluško?
Nikdy jsi nebyla nesvobodna. Je z Tebe - jsi jím, cítíš-li se tak. Pouze tehdy. V mých očích záříš jako tisíce Sluncí. A ve svých? Které z myšlenek ovládají Tvůj regulátor míry svítivosti?
Co Ti chci dnes dát? Pravdu skrze Tvé pocity. Odpuštění. Vím, že o něj neustále žádáš. Ale žádáš-li o něj, myslíš si, že jsi ho dosud nedostala. Pravda je taková, že nikdy neexistoval jiný stav, než odpuštění čehokoli. Žádný hněv, žádná zlost či dokonce trest. Viníš se za něco, co z Tvého pohledu považuješ za hříšné, nesprávné, špatné, příliš odvážné... Může však být něco z lásky stvořené a přitom nesprávné? Plakat je v pořádku. Zlobit (se) je v pořádku. Strach je v pořádku. Nedůvěra je v pořádku. I ty myšlenky bez světla jsou v pořádku. Nebyly-li by, nebyly by stvořeny. Měl jsem je já při své pouti na Zemi, měli je všichni velcí Mistři - lidé, co pochopili, ba, má je každý člověk. Mé nohy ohnuly klas. Dokud byl zaléván slzami ze ztráty a viny, zemdlel. Však s přijetím Života a pochopením, že ze zrn se zrodí nová úrodná generace, nastala radost. S radostí bylo umožněno duši dovolat se Domů a mluvit s Bohem. Lze dlouho plakat nad zrnem a každé lidské bytosti je umožněno plakat tak dlouho, jak jen dlouho bude potřebovat. Lidem se zdá, že je obsazeno. Že jejich duše se dovolat nemůže. Víš, Miluško, proč se to tak zdá? Proč se občas nemůžeš i Ty dovolat? Protože v tu chvíli nevidíš, že Bůh nikdy nezavěšuje. A s radostí platí i meziměsto.
Miluško - a i Vy, ostatní přátelé, bytosti z nejkrásnějších, co stvořeny byly, vnímejte srdcem. Vnímejte srdcem sebe a vězte, že to jsou pocity i ostatních. Nikdo není lepším, či horším. Hříšnějším, či svatějším. Jste dokonalá láska. V objetí dítěte, v polibku přítele, ve vděčném pohledu chlupáče je Boží láska. Je v živlech, co přináší život i smrt. Je v nejkrutějším utrpením, bolesti, strachu i křivdách, co jen srdce člověka dokáže pojmout. Protože to vše je součástí lásky, Boha, mě i Vás. Milujete-li, splynuli jste s Jeho energií - a sami se sebou. Nežádejte o odpuštění Boha, jen odpusťte a přijměte lásku ve všech těchto formách. Jste čistí a svobodní. To je můj dar všem. Navěky.
S nekonečnou láskou se loučí Tvůj věrný přítel Ježíšek. Tedy alespoň v tomto psaní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama