Ticho

6. listopadu 2014 v 13:59 | Miluška |  Příběhy uvěřitelně neuvěřitelné





Ležela v tichu na své posteli. Špendlík by slyšela spadnout na svůj koberec. Jen vzdálené zvuky z ulice sem tiše doléhaly. Hluboký nádech. Cítila jak vzduch prochází jejím nosem plní plíce a mírně nadzvedá hrudník. Chvilka pauzy. Sotva tři slyšitelné údery srdce. Pomalu vydechovala. Cítila své bříško. Dech jemně hladil její krk i rty. Jen pár úderů srdce a zas se pomalu nadechovala... Spolu s dechem se její tělo plnilo energií která byla v celém těle. Opět se zhluboka nadechla. Veškerou svou pozornost soustředila na dech. Myšlenky se vytratily, byla tu jen ona a její dech. Cítila se příjemně plná energie která proudila celým tělem. Ruce, nohy, hlava, prsa bříško všude tam cítila proud energie. Který ji naplňovala nádherným pocit lásky a klidu. Které se rozprostíraly všude. Cítila příjemné teplo v každé sebemenší částečce těla, doslova v každé buňce. Miluji své buňky. Představovala si ty malé částečky svého těla jak je obaluje jasné zářivé světlo lásky. Září ne jen její tělo ale i ten prostor mezi každičkou její buňkou. Viděla se úplně celá, jak září. Soustředěný dech pomalu ustupoval.

Nenápadně se začaly objevovat první pocity. Všechny pocity jsou vítány. Vyslala Klára myšlenku dovnitř svého těla. Objevila se obrovská touha. Vítám tě vím že jsi se tu dlouho schovávala, jen pojď. Hned za ní pocit lásky. Láska se spojila s pocitem touhy. Nechtěla se ničemu bránit vše se rozhodla přijímat tak jak to přichází. Už ani nemohla, prostě to vzdala. Vlna něhy se objevila hned s obrázkem Františka, jeho úsměv a oči ji magicky přitahovaly. Připadala si jak zhypnotizovaná. Ano můžu si to dovolit a také chci. Zaplavila ji obrovská vlnu smíšených pocitů, touhy, lásky, něhy, vděčnosti a dojetí najednou. Slzy jí pomalu stékaly po tváři. Proč se tomu vlastně tak urputně bráním, čeho se bojím? Stejně se nikam neschovám. Opět začala zhluboka dýchat, ve snaze nechat své pocity se plně projevit. Chci své srdce otevřít dokořán. Sotva na to pomyslela, vnímala jak se prolomila na závoru zavřená okenice. Rozlítla se a oknem ven pronikala obrovská záře, svítila do všech stran až oči přecházely. To zářilo její vlastní srdce. Byla to uleva si tohle procítit a uvědomit. Klára to nechápala, kde se to ve mně bere.

Pocity ustoupily obrázkům které ji zaplavovaly jeden za druhým, jako na běžícím páse. Běželi po louce, rychleji jak vítr každý zvlášť a přesto stejným směrem. Nakonec se vznesly a letěli. Pohltil ji obrovský pocit svobody, nespoutanosti a lásky. Byli tak neohraničené a všudypřítomné. Stejně jako oni dva. V ten moment se jejich prsty potkaly a zapletly do sebe. Stejně tak i jejich těla se objala a přilepila k sobě. Obrovský příliv energie je vynesl neznámo kam...

Crrr....
"Haló, ahoj, ne nerušíš mě."
"Ne to se Ti jen zdá právě jsem chvilku meditovala..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama