Svět by vypadal úplně jinak

3. listopadu 2014 v 8:00 | Miluška |  Moje (s)myšlenky










Bůh je láska, a láska ta je obsažena ve všem, a za vším. V každém stéblu trávy, květině, kameni, zvířeti, lidech... V každém konání člověka. Tak vnímám lásku a tedy i Boha. Chce- li někdo Jsoucno, Univerzum, Aláha, Vesmír, Lásku, Pána Boha, Hospodina... Nekonečnou inteligenci.
My lidé máme ve zvyku hledat Boha někde mimo nás, někde na vysoké hoře, chrámu nebo v nebi. Máme pocit, že Bůh nám musí být vzdálen. Znám jeden příběh, kdy se po smrti duše dostane do nebe a ohlídne se za svým životem. Vidí stopy písku své a Boha. Pořád kráčí vedle sebe. Přijde velká životní krize a jedny stopy zmizí. Duše říká:
"Bože kde jsi byl? Když jsem tě nejvíc potřebovala?" Bůh se jen usměje.
"Tenkrát jsem tě nesl."
Já si myslím, že Bůh se nám nikdy nevzdálil, je prostě v nás, to že mu kolikrát nenasloucháme to je jen pro to, že se nedokážeme dostatečně utišit. Příliš přemýšlíme nad kde kým a kde čím a pak neslyšíme to tiché laskavé šeptání vlastní duše. Nechceme si přiznat, že by to mohlo být tak snadné naslouchat si.
Já osobně jsem silně věřící člověk, ale tak něja jinak. Nechodím do kostelů, ani ke zpovědi i když pokřtěná jsem. Má víra pramení z vědomí, že naše matka Země je úžasné místo pro život.
Denně děkuji za každý nový den. Vzduch který můžu dýchat a čistou vodu k pití. Za hojnost které je tu pro mně vždy připravená, děti které miluji a považuji je za úžasné. Za lásku která je ve mně okolo mě a proudí skrze mě za to všecko, každé ráno těsně před tím než otevřu oči, děkuji.
Má víra je založena na jakési zvláštním pacifismu, pocitu že není potřeba bojovat s nikým a ničím, postě jen tak být a že je lépe vše příjmout s láskou a pokorou. Není potřeba se to snažit dostat do svých mnohdy "omezených" představ. Víra a troufám si tvrdit i vědomí toho že vše co se mi děje si utvářím já sama. Přijmutí zodpovědnosti za svůj život. Nikdo netahá za nitky, za ty si taháme každý sám. Jak by to i ten nejgeniálnější Bůh mohl stačit? Proto je všude a ve všem obsažen jinak to podle mě ani nejde.
Různé druhy víry a s ním spojené náboženství vnímám jako jednotlivé barvy, které spolu utváří nádherný obraz. Vykreslují pojem Boha v mnoha podobách a odstínech ale je to stále tentýž Bůh. Bohužel co jsem zatím měla možnost poznat, v jednotlivých náboženstvích jde spíš o moc. Politiku. Proto jsou většinou lidé zastrašování peklem a jinýma strašáky. Pokud nebudeš dělat tohle tak ty ty... Vše je to založeno na jakémsi hloupém přesvědčení že lidé jsou v podstatě špatní a proto je potřeba je učit jak se mají chovat.
Výsledek je víc jak zoufalý, lidé dělají věci jen pro to, že to po nich kdosi chce. Dokonce mají dojem, že se takto chovat musí. Teď si klekneme když to po nás církev chce. Šance na to, že se dostaneme do nebe se jistě zvýší. Nějak jim asi nikdo neřekl že ten ráj nebo peklo je tady a teď v přítomnosti. Vše si tvoříme sami.
Já si myslím že v kostelech se zapomínají kázat lidem o tom aby žili v radosti, lásce a toleranci jeden k druhému.
Mám ten názor, že kdyby jen křesťané byli skutečně věřící a jejich víra vycházela z čistého laskavého srdce, plného lásky a pokory, dávno by náš svět zde na Zemi vypadal úplně jinak.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama