Třešně

27. října 2014 v 21:21 | Miluška |  Příběhy uvěřitelně neuvěřitelné







Chladný vítr proháněl po ulicích první říjnové listí. S chutí sáhla po klice starých oprýskaných dveří které pokaždé cinkly s dalším příchozím návštěvníkem. Okamžitě na ni dýchlo teplo a klidná atmosféra s vůní čajů. Tak to tu jsem nejspíš správně, rozhlídla se po místnosti. Dlouho se tu nemalovalo a vše bylo takové hodně používané, jako by se náhle ocitla v jiném světě, než doposud znala. Všechny restaurace a kavárny které navštívila byli většinou nablýskané nové, moderní a studené. Tady to vypadalo, že se tu zastavil čas. Ošoupané křesílka místy až na dřevo, vyzařovaly cosi ze své historie. Nejraději by se na chvilku posadila do každého z nich. Váhala jestli usednout do křesílka s oprýskaným stolečkem nebo toho miniaturního boxíku, co trochu připomínal postel z nebesy. Nízká stoleček a spousty polštářků ji pobízelo k zasednutí. Panečku tady by se randilo. Napadlo Kláru náhle, sotva se zula a uvelebila v jednom volném boxu. Měla tu pocit příjemného soukromí. Číšník jen tiše položil jídelní lístek na stůl a už byl ten tam. To místo je tak neobyčejně obyčejněkouzelné.
Bezradně listovala nabídkou čajů sem a tam, nevěděla si příliš rady. Já znám akorát pár bylinek jako je meduňka, máta, heřmánek, jitrocel... čaj zelený blééé černý, při myšlence na černý čaj mírně nakrčila nosík, a ovocný, ten milovala. Jenže tady mají jen těch zelených čajů pět hustě popsaných stran... No tak to bude asi oříšek.
" Jé, ahój Evi." Naklonila se ke kamarádce která právě přišla. Krátké obětí ji na chvilku vytrhlo z bezradnosti co si počít s tak velkou nabídkou čajů.
"Hele vyznáš se v tom?" Prohodila k přítelkyni a kývnutím hlavy ukazovala na sešit z nabídkou čajů.
"Já? Vůbec. Minule jsem tu byla s kartářkou... Ten výklad to bylo něco neuvěřitelného, tam bys měla jít taky. Je to tu takový divný nevím proč se mi tu vlastně líbilo." Své kouzlo to tu má. Mihlo se Kláře hlavou.
" Aha, a přijde sem někdo vůbec?"
"Ne, to je tu super, naprosté soukromí. Musíme zazvonit." Eva vzala zvoneček do ruky.
"Takhle." Sotva zvonek položila už to byl vyhublý kluk s blonďatými dredy.
"Vybrali jste si usmíval se nenuceně."
" No to je právě to, vůbec ne, jsme tu poprvé, budete nám muset poradit." Usmála se na něj mile.
Nakonec vybraly obě na doporučení chlapce, který se chvilku vyptával co mají rády. Zcela přesně trefil správný tip čaje. Konvičky i s obsahem stály přímo před nimi a ony pomalu s chutí ucucávaly ze svých hrnečků.
" Tak povídej co je nového," vybídla Klára Evu. Připravená vyslechnout si storry o princi číslo... Kolik vlastně ani sama nevěděla, už jen ty jména se jí pletla, jedno přes druhé. Málo kdy se jednalo o stejného muže. Eva zkrátka neměla štěstí na chlapi. Jak sama často říkala.
" Ne už nechci o žádném chlapovi ani slyšet já si počkám až na toho pravého." Kláře málem zaskočil čaj. Nevěřícně vyvalila své velké modré oči na kamarádku.
"Evi, nejsi náhodou nemocná?"
" Ne! Proč?" Nechápavě se na ni dívala Eva.
" Já jen, to nic, jen mě to tak napadlo sama nevím proč." Lhát bych neměla, někdy ale nebylo zbytí. Ta moje upřímnost ach jo. Eva hledala už dlouhé roky, někoho kdo ji zachrání, kdo přijde a mávne kouzelným proutkem a konečně začne žít tu pohádku kterou si kdysi vysnila jako dítě. Nechtěla slyšet, že zachránit se musí především ona sama. Nikdo jiný ji tolik lásky nedá jako právě ona sama. Už se to párkrát Evičce pokoušela říct jenže ona ji stejně neslyšela a slyšet nechtěla. Raději navštěvovala numerology, kartářky a další a další specialisty kteří ji stejně říkaly jen to co chtěla slyšet.
Klára byla přesvědčená o tom, že všechny odpovědi máme v sobě jen chtít naslouchat jen chtít se ponořit sám do sebe. Jenže to Eva nechtěla. Nejspíš to má nějaký hlubší význam, který já ze svého zorného pole zatím nevidím. Usmála se pro sebe a usrkla další doušek čaje.
"Víš chtěla jsem tě poprosit." Klára se nechápavě podívala na Evu.
" O co?" Nechápavě koukala na kamarádku Klára.
" No víš ty jsi taková citlivá a vnímavá, že by jsi se třeba někdy zkusila zamyslet a třeba by jsi mi mohla říct datum kdy ho jako najdu." Strkala jí jedním prstem ošmataný papír, na její stranu stolu. "Ajo to je ten seznam co si sepsala, jak Ti doporučil ten tvůj mistr? Toho pana dokonalého?" Pohlídla na hustě popsanou á čtverku z obou stran.
"Hele Evi a máš tam aby tě miloval? Jedna paní mi povídala o takovém seznamu co si sepsala a představ si takovouhle základní věc zapomněla, považovala to za samozdřejmé. Tragédie byla na světě. On přišel vše splňoval ale žádná jiskra nepřeskočila ani ta nejmenší."
"Ukaž!" Chňapla kamarádka okamžitě po papíru a nervozně ho začala pročítat.
"Hele, co to po mně jako chceš?"
"No víš, ten datum. Ty medituješ a tak já to neumím, ty se na to naladíš a určitě zapůsobí ta tvá intuice... "
"Jenže to nejde, to musíš vědět především ty."
"Ale tobě se ty předpovědi a přání plní. Víš já myslela že by jsi to mohla pro mě udělat. Tebe to zas tolik stát nebude, a... a... ."
" No ano udělat bych to mohla ale... " Klára zírala na kamarádku víc a víc přiblble, co si to zas vymyslela za hňupinu. Datum je nad slunce jasný až začne opravdu upřímně milovat sama sebe.
Když se loučily Eva jí opět připomněla to datum. Klára odcházela zadumaně domů. Copak to může Eva myslet vážně. Láska kdy přijde láska? No ona tu je pořád. Jen ji uvidět jen chtít ji uvidět. Jinak si hrajeme jen sami se sebou hry na lásku ale v podstatě jsou to jen závislosti, které pramení z toho že máme pocit že nám ji musí někdo dát. Je to jako začarovaný kruh a tak špatně se z něj vystupuje. Vím já vůbec jestli také nevězím v nějakém takovém programu? Přitáhneme si vždy jen to co vyzařujeme. Hrajem pořád tu stejnou hru kočka honí myš a ta uniká. Až jsme z toho unavení zadýchaní a myš, ta má pořád náskok a dost sil. Evička by měla zůstat co nejdýl sama aby si tohle uvědomila. Povzdychla si v duchu Klára když nastupovala do tramvaje. Hm, tak to můžu zařídit, uchichtla se sama pro sebe.
Eva! No jo já vím, zhluboka se nadechla ve snaze se ještě víc koncentrovat. Máme říjen ne do vánoc určitě ne, Březen? To je ještě brzo, Eva potřebuje hodně času naučit se být sama. Už vím až pokvetou třešně, to je romantika, kdo by odolal. Já tedy určitě ne. Usmála se sama pro sebe.
"Až pokvetou třešně říkáš?" Znělo otrávě z telefonu.
" No jasně, představ si Petřín. Jak tam jdete spolu..."
Ještě větu ani nedokončila, vzpomínka ji okamžitě zaplavila celou její mysl. Jedny z nejkrásnější okamžiků co s Tomem kdy prožila. Bylo to tak prosté jednoduché a téměř nic to nestálo. Ano ty nejlepší věci na světě nekoupíš. Až on jí konečně splnil takové malé obyčejné přání jako bylo líbat se pod rozkvetlou třešní, v máji.
Bylo prvního máje, třešně kvetly kam jen pohlédla a nejen třešně, kvetly snad úplně všechny stromy. Závěje květů ulpívaly na větvích snad všech stromů. Milovala pro ni tohle příliš krátké období jara. Klára se zhluboka nadechla chtěla ještě teď ucítit tu krásnou vůni a uslyšet bzukot včel. Stráně Petřína se všude zelenaly první svěží travičkou. Byli doslova v obležení lidmi které vylákalo ne jen sluníčko po několika propršených dnech ale i datum. Seděli s Tomem vedle sebe dlaň v dlani a sledovaly básníky kteří se snažili pomocí mikrofonu překřičet vítr, který jim odnášel slova lásky od úst, snad do celé Prahy. Zbylé básně se vesele třepotaly na šňůře natažené mezi stromy jako nějaké vyprané prádlo, přicvakané kolíky. Seděla na dece těsně vedle Toma svoji ruku v té jeho. Užívali si ty krásné okamžiky. Párkrát spolu poodešli do klidnějších míst, pod třešněmi... Jeho ruce, jeho ústa cítila je úplně všude, místy strácela pevnou půdu pod nohama
"Dej pozor ať moc nezdivočíš." Šeptl jí něžně do ucha.
"Haló Kláro jsi tam ještě? Nebo co se stalo?"
"... hm, jo jsem tu jen jsem se trošku... no, zamyslela. Mohlo by to být opravdu nádherné, věř mi Evi. Jen si to představ ty stromy v plném květu držíte se za ruce koukáte si do očí, líbáte. Víš já si myslím, že některý věci prostě za peníze nekoupíš.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama