Přehrada

23. října 2014 v 20:21 | Miluška |  Příběhy uvěřitelně neuvěřitelné









Den byl jak namalovaný, sluce se roztahovalo svými paprsky po obloze, jako by byla jen a jen jeho. Pár mráčků krásnou jarní náladu podtrhovalo.
Tráva byla ještě krátká ale zato svěží a zelená, plná žlutavých pampelišek, radost pohledět. Tomu Klárka odolávala pouze, pár minut. Co, si kdo myslí je jeho věc, nikoliv moje. Zula si botky a za nimi hned i ponožky a nadšeně šlápla do té krásné travičky, která byla měkká jako mech. Příjemný chladný větřík pofukoval přímo od brněnské přehrady v tak horkém přesto jarním dnu. Nebylo divu že tu dnes bylo tolik lidí, snad z celého Brna. Slastně přivřela oči, ach tohle miluju! Tráva byla opravdu hebká a přitom příjemně chladila najejích bosých nohách. A ten ptačí koncert je nádherný. Poskočila si radostně. Zahleděla se na strom který byl v plném květu. Jen tak v tichosti chvíli byla. Nemohla se vynadívat na tolik krásy,všechny ty lístky a lístečky, co tvořily užasné květy a ty pak doslova obsypávaly větve stromu.Cítila se tím vším tak tak poctěná a dojatá. Pocit vděčnosti spolu s láskou a radostí ji celou zaplavil. Děkuji.
Sam zatím běžel kdesi vepředu, Klára se rychle rozhlédla. O velký kus před sebou viděla syna, jako by mu snad mělo něco utéct, pomyslela si. Kráčela jeho směrem a užívaly si každý svůj krok. No, jo prolézačky . Přidala do kroku aby přece jen zmenšila synův náskok.
Ale co, on mi stejně nikam neuteče, a je o něj postaráno. Usedala při těchto myšlenkách do trávy. Nakonec se jí tam tak zalíbilo, že si klidně i lehla. Andílci prosí pohlídejte mi ho. Já vím je už velký on se pohlídá v klidu i sám. Ale přesto prosím, je někdy tak divoký...Opatrně si vyhrnula kousek trička aby jí slunce mohlo nabýt svou energií solar plexus. Jak jí vždy radila kamarádka skoročarodějka. Nakonec odhalila pouze pupík. I tak pozorovala, že po jejím bříšku pokukuje, pár kolemjdoucích. Ano není dokonalé, ale moje.
Páni to je nádhera cítit takhle první jarní paprsky na sobě. Slastně přivřela oči aby tenhle pocit ještě víc umocnila. Nevěděla proč ale když si takhle nabíjela energií měla dojem jako by se veškteré sluneční paprsky soustředily právě do toho ďolíku v pupku. Do hlavy se jí náhle vkrádal pocit že ani neleží na trávě u přehrady ale je na své oblíbené louce, jé tady by se nádherně meditovala a co já vím co ještě... Být tu ovšem sama, což nejsem, potevřela obě oči opřela se o lokty a začala se rozhlížet. Nakonec se nechtěně zahleděla na pár co ležel o pár metrů od ní. Jen tak spolu leželi, jeden s druhým, přitulený, zřejmě toho ani víc nepotřebovali, jen tak být ve své blízkosti. Páni ti se mají. Láska je krásná ve všech svých podobách. No jo. Je nejvyšší čas najít Sama. Vstala zlehka a vydala se směrem k průlezkám.
"Same!" Byl přesně tam kde si myslela. Hřiště pro děti tu bylo parádní.
"Mami, maminko, já si hrál na policajta, víš." Doběhl k ní zadýchaný syn.
"Prosím tě? Jak to? Co jsi tu zas vyváděl?" Koukala na něj nevěřícně Klára.
"No tady ti dva kluci, byli zlí na holčičku a sebrali jí její věci, tak jsem je doběhl vyřídil si to s nimi a pak jí ty věci vrátil." Chválil se důležitě chlapec, matce.
"Same, co mi to povídáš?"
"No opravdu, oni jí to ukradli víš."
"Má pravdu přesně tak to bylo, já to viděla paní." Přidala se do hovoru starší dáma co tu zřejmě hlídala svá vnoučata. "Máte opravdu statečné ho a hodného hocha."
"Děkuji." Usmála se na tu paní Klára. "Tak poť ty můj hrdino, koupím Ti zmrzku, chceš?
Děkuji andílci.
No, neděkuj, já nic neudělal. Bručel si pro sebe Daniel.
"Mamí až budu velký koupím si..." zamyšleně olízl svůj citrónový kopeček.
"Ale prosím tě, vždyť už jsme si o tom povídali, všecko si koupit nemůžeš, hodně věcí si opravdu koupit lze ale úplně všecko ne." Využila chvilky ticha Klára. "Schválně co si nejde koupit?"
"Tak třeba, třeba..." váhavě přemýšlel chlapec. "už to mám! Vykřikl nadšeně Sam, "opravdového kamaráda to koupit nejde."
"výborně," usmívala se na syna, "a co ještě nekoupíš?"
"Ano, ještě si nekoupím pusu od mámy." Vykřikl a rychlé jí jednu vlepil na tvář.
" Pozor, vždyť mě umažeš!" smála se. "Super Same a co Tě ještě napadá?"
"Jo, ty jsi říkala že lásku si nejde koupit a taky radost a štěstí..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama