Poštou sluneční

21. října 2014 v 7:00 | Miluška |  Polibky pana můzy

Napíšu ti psaní. Od ní tobě. Je obrovská nekonečná rozprostírá se bez hranic všude a nikde. Pořád mi vypráví a posílá vzkazy, pocity, a vůbec všecko. Nedá se to ani pojmout jedním slovem natož pak stovkou vět. A ona stejně nekončí, pořád mi povídá jak tě zná. Když tě vidím, ty pocity klidu, něhy a domova to má na svědomí ona. Nebo ty?
Říkala jsem, že napíšu ale vlastně nevím jestli tohle vůbec svedu, je tak upovídaná a mlčenlivá zároveň. Někdy křičí stůj! No tak, zastav se! Jindy jen jemně našeptává, asi zkouší jestli i přesto ji uslyším. Pak to všecko vzdává a ukazuje mi obrázky... ach ty její obrázky... Jak jen ona umí malovat s láskou, něhou, vesele a dovádivě, někdy trochu smutně i potměšile. Hýří barvami štětec se jen kmitá a pak pomalu rozvláčně... Jak právě ona chce.
Na její rady se můžu vždy spolehnout, kolikrát něco říká sama ani tomu věřit nechci. Jako zrovna o tobě ta mi toho napovídala povídalka upovídaná. Ani nevím mám-li ti to všecko psát. Ne, raději ne, ono by se ti to třeba nemuselo líbit. Co? Jo říká, že vím že by se ti to líbilo, jenže já se stydím. A ona trošku taky.
Někdy Ti píšeme spolu, jen tak do větru chodí ti ty psaní? Nebo si je vítr nechává pro své potěšení? Jindy zas poštou sluneční...
To si chytneš do hrsti jeden paprsek sluneční a uvážeš na něj slůvka slovíčka a do nich pár myšlenek zamícháš a pak už letí přímo k tobě. Jen musíš mít schránku připravenou otevřenou dokořán... Vím je obrovská něžná a plná lásky, ta tvá schránka srdeční.
Tak už jsem ti to všecko napsala vypsala a po větru pár úsměvů poslala. Čekej další poštu sluneční, posílám ji během pár dní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama