Nebe na zemi

20. října 2014 v 21:21 | Miluška |  Příběhy uvěřitelně neuvěřitelné







Vlakové nádraží, schody dolů a opět tu byla - vzpomínka. Jako obvykle se jí bránila, ale stejně marně.

Polibek to byl tak nečekaný až v ní zapálil obrovskou vlnu vzrušení. Právě na takových schodech se vše odehrálo. Tenkrát byla ráda, že vůbec stojí. Nechápala proč, tohle neznala, kde se to vůbec vzalo tak náhle. Než stačila cokoliv udělat, bylo po polibku. Vzrušení, co se jí rozlévalo po celém těle, to v ní zůstalo a jen tikalo jako načasovaná bomba, pomalounku a tiše: "tik, tak, tik, tak..."

Až ten malý chlapec, co ji chytil za kabát, snad jí ho poslali sami andělé. Trochu odehnal to blouznivého omámení. Kráčela vedle něj a bylo jí vlastně jedno, kam. Vždyť byla s ním, šla by snad i do horoucích pekel s ním a jeho dlaní. Nevěděla jak udržet emoce na uzdě, když se tetelivě roztahují v celém těle? Sotva zvládala tvářit se tak nějak, přiblble a zároveň normálně. Celou ji zas pobláznil.

A pořád jen povídal a povídal, jako by jí kocour předl do ucha. Kráčela vedle něj, šťastná celým svým bytím, byla tam, kde toužila být tolik měsíců... Rozmoklý nasolený sníh čvachtavě pleskal pod jejími boty. Mrzlo, ale jí ještě tak teplo a dobře nebylo. Usmívala se na něj. Tak to šlo až do noci.
Konečně byli úplně sami, už ho měla jen pro sebe, mohla si vše užít a vše prožít. Život je tak zvláštní věc. Proč prožila takovou věc až teď? Proč se to už nestalo dřív? Věděla sice, že vše je tak jak má, přesto si tyto otázky nedokázala odpustit. Už už začínala věřit, že vznést se do oblak s někým nejde, že jsou to jen takové pohádky pro dospělé, a pak se to stalo, proč? Nebylo to ani milování, a sex už vůbec ne. Bylo to něco tak nadpozemsky krásného, nechápala to... Chtěla křičet, všecko to ze sebe dostat, jen slova jí chyběla. A tak prostě jen vzdychala:
"Ó můj Bože," ač křesťanství ani jiná náboženství ji nikdy neuchvátila.
Najednou ho volala, i když dávno už věděla, že je Bůh s ní a v ní i v něm, ve všem kolem... Usnula plná úžasu, proč tohle nepoznala nikdy dřív...

Procitla, časně. Ještě než otevřela oči, uvědomila si okamžitě, kde je. Děkovala, že jí byl dána tak krásná noc právě s Tomem. Pomalu otvírala víčka. Spatřila jeho tvář. Doširoka se usmála, nebyl to
sen, opravdu se to všechno stalo...

"Dobré ráno, miláčku."
"Krásné ráno, lásko."

On tu snad na mě kouká, jak spím. Přisunula se k němu blíž, jemně ho začala hladit, s pocitem naprostého štěstí, že je jí tak blízko. On na nic nečekal, chtěla na něj spustit - no počkej! To nejde, obvykle potřebuji více... K dalším myšlenkám se už nedostala. Obrovská vlna vzrušení ji celou pohltila. Všechno, co kdy o milování dvou lidí zjistila jednak četbou ale i sledováním filmů, a především svou vlastní nemalou zkušeností, najednou vzalo za své. Vyletělo komínem. Věděla, že nemusí nic a může všechno, a tak, aniž tušila jak, se ty nádherné chvíle vyplnily plynule úplně samy. Aniž by na cokoliv musela urputně myslet. Jak si lehnout nebo co udělat, prostě to jen bylo, dělo se to nádherně a spontánně, odevzdání se něčemu, z čeho jen těžko chytala dech. Byla to
ta nejkrásnější věc, kterou Klára za svůj život zatím zažila... Sotva popadla dech, zasypal ji polibky a až teď jeho ruce hledaly cestičky na jejím těle. Teprve teď jí docházel význam věty: "učinil ji šťastnou". To se jí právě dělo a chtěla, aby to už tak zůstalo navždy. Moct se každé ráno probudit v milovaném náručí, to byla její jediná myšlenka. Měla dojem, že kdyby se to stalo, její i jeho život nabere úplně jiný směr...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama