Louka

19. října 2014 v 20:00 | Miluška |  Příběhy uvěřitelně neuvěřitelné








Všechny bytosti na planetě Zemi včetně mě jsou šťastné, zdravé a spokojené. Děkuji. Všechny bytosti na planetě Zemi …"

Tato věta jako by byla nasáklá úplně ve všem, kam Klára pohlédla, všude ji viděla, slyšela, ba dokonce i cítila. Tráva s jemným vánkem tančila kolíbavý tanec v rytmu slov. Víly bylo vidět odevšad. Z temně modrých zvonků jim čouhaly jen nožičky, jinde u žlutých středů kopretin zametaly pyl na své místo, sem tam vykoukly zpoza luční trávy. Uprostřed této pohádkově krásné louky poletovali rozverně motýlci, kteří si zde hráli na honěnou. Vodní víly vesele cákaly nožkami v potůčku. Jejich jemné chi chíííí se Kláře mísilo s pocitem že:

"Všechny bytosti na planetě Zemi včetně mě jsou šťastné, zdravé a spokojené..."

Kráčela ruku v ruce s Tomášem, tedy on si myslel, že kráčí. Tu se na ni zahleděl a strnul.
"Co mi to zas děláš, lásko?"
"No co bych dělala? Jdu tu s tebou po louce, copak to nevidíš?" culila se na něj dolíčkem na levé tváři a s kopretinou za pravým uchem.
"A co je teda tohle?!" ukázal na její nohy, které se vznášely asi dvacet centimetrů nad zemí.
"Jo tohle to? " pousmála se a vznesla se ještě o kousek výš.
"Ano, tohle..." hořce přitakal.
"No, jsme tu jen sami dva... a matka Příroda..." Dál raději nepokračovala... Koukla na něj, přičemž se pomalu vznášela výš k obloze.
Sakra, co to zas dělá...? Tom nevěřícně zíral.
"Chyť si mě!" usmála se šibalsky. Déle už raději nečekal, odrazil se a skočil směrem nahoru. Pocit jako by byl na trampolíně ho na malou chvilku zaskočil. Zvláštní, pomyslel si.

"Všechny bytosti na planetě Zemi včetně mě jsou šťastné, zdravé a spokojené. Děkuji. "Všechny bytosti na planetě Zemi včetně mě jsou šťastné, zdravé a spokojené. Děkuji....."



Chytnul ji těsně pod zadkem, široká nařasená sukně se podkasala a vytvořila kolem jejího těla téměř dokonalý létací balón.
"Honem, pojď sem nahoru. Je tu prima výhled," lákala Klára. Tom se mezitím dostal až k ní nahoru a pevně ji objal.
"Konečně, koukej."
"Jak konečně, no dovol?" udýchaně pronesl.
"Já si jen tak jdu po louce a ty, ty tohle to...!" chtěl se vztekle rozmáchnout rukama, ale rychle se jí opět chytil. Vždyť by letěl dolů jako namydlený blesk, tím si byl jist. Stejně si lámal hlavu, jak to Klára dělá... A hlavně proboha proč? Už zas byli v nahoře, je to tu nádherné, to musel uznat. Nadýchané peřinky, co se podobaly bílým beránkům, se válely úplně všude, ať už větší nebo menší, ta běloba, co přecházela až do světlounce azurové, měla své kouzlo.
"Klid, letím s tebou pouze do nebe. Nic jiného se neděje, cítím se s tebou tak, víš," lípla mu pusu na tvář.
A ta její vyrovnanost; jako by tohle snad dělala denně, nebo co. Chtěl být ještě chvíli naštvaný, jenže s Klárou to tak nějak nešlo, zas nějaké její čáry máry...

"Všechny bytosti na planetě Zemi včetně mě jsou šťastné, zdravé a spokojené. Děkuji..."

Klára si při pohledu na Toma vzpomněla na jeho udivený obličej, když po něm minule hodila první obláčkovou kouli, která se při setkáním s hmotným Tomovým hrudníkem rozplynula jako pára nad hrncem. Tenkrát Tom stál jako nevěřící Tomáš a koukal. Nevěděl, co jí má říct, zrovna jako teď, má byt naštvaný, nebo se raději smát?



"Chi chíííí," to byla nejúčinnější její zbraň. "Tak dobrá," pronesla na oko sklesle, "půjdeme zpět nohama na zem."

"Všechny bytosti na planetě Zemi včetně mě jsou šťastné, zdravé a spokojené. Děkuji."

Měkce přistáli na zemi. Kláru něco napadlo.
"Už to mám! Víš co, zahrajeme si na babu," zvolala nadšeně.
"Ale no tak, miláčku, to nemůžeš vyhrát, jsem rychlejší než ty, to přeci víš..." cítil se Tom na koni.
"Jestli chceš, dám ti náskok," usmála se provokativně.
"To mě nedoženeš už vůbec...."
"Třeba k támhle té vzdálené hrušce, ano?"
"Ale Klárinko, miláčku, nedoženeš mě ani za týden."
Ještě chvilku se dohadovali, až nakonec prohlásila: "No, jak myslíš."
Než Tom stačil uběhnout první tři kroky, byla už v cíli. Vypadalo to, jako by se najednou proměnila v jakousi energii, a ta prolétla kolem něj tak nečekanou rychlostí, že se zastavil a zíral, co se to děje. V cíli se opět složila v jeho milovanou Kláru. Civěl na ní nevěřícně, nebyl schopen ani krok udělat, natož pak běžet. Vrátila se a objala ho. "Zlobíš se na mně lásko?"
Nestačil už odpovědět, přisála své rty na ty jeho...

"Všechny bytosti na planetě Zemi včetně mě jsou šťastné, zdravé a spokojené. Děkuji."

Klára se posadila na posteli, rozesmátá jako sluníčko, to zas byla meditace, jen co je pravda. Chudák Tom, nevím, jestli vůbec něco pochopil.Zajímalo by mě, jestli se mu zdají tyhle sny také. Miluji tě, vyslala myšlenku...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama