Duše nechápala proč

29. října 2014 v 8:00 | Miluška |  Moje (s)myšlenky









Včera jsem se vrátila, z moc hezkého večera. Sekání lidí, kteří jsou hodně otevření a milí. Ještě jsem pak zašla s kamarádkou na čajík. Krásné odpočinkové odpoledne se mi protáhlo až do pozdního večera. Cítila jsem se tak v pohodě úžasně naladěná na vlnu radosti a lásky.
To trvalo jen do okamžiku když jsem byla donucena kouknout jedním okem na televizi, ve které jel japonský film. Hrdinové se tam byli nadlidskou silou. Prohazovali se tam stěnami, mačety svištěly vzduchem a všecko to násilí na mně působilo až děsivě. Asijské umění boje působilo tak, tak strašlivě až se mi tajil dech. Nechápala jsem, jak se na to někdo dokáže dívat.
Myšlenky tipu že je to jen film, ne mě se to netýká nebo to se nemohlo stát a podobné. Já jsem se sebrala a šla pryč ale co lidé kteří se na takové věci vydrží dívat... Co ti potom, naivně se domnívají že je to neovlivní. Jenže pravda je taková, že pak žijí v podvědomém strachu a ten se jmenuje:
Co kdyby...
V tom mi to došlo, všechny tyhle akční filmy ne jen, že do lidí zasévají strach a obavy ale ony jim i uzavírají jejich srdce. Který lidský tvor by se mohl dívat na takovou hrůzu a mít srdce otevřené dokořán. Já ho tak měla a bolelo mě z toho, jak jen moc mě bolelo. Popravdě má duše nechápala proč a pro koho ten Film vznikl. Ne tohle staví hradby z cihel, kolem našich srdcí, jsem o tom naprosto přesvědčená.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama