Kamarádka

3. října 2016 v 22:34 | Miluška |  Příběhy uvěřitelně neuvěřitelné



Klára stála se svou kamarádkou na nástupišti tramvají. Všechen ten lomoz cinkání a ruch města byl pro nedělní večer tak typický. Tramvaje odjížděli a zas přijížděli a lidé kamsi spěchali. Objali se daly si pusu a pohladily se po tváři. Hluboký pohled kamsi ještě dál než jen do očí.

Vypadaly jsme asi jako lezby napadlo Kláru když koukala na mizící Katku a její velký batoh, který se pohupoval, na jejích zádech. Katku znala jen krátce, potkaly se na jednom semináři pro ženy, nevěděla proč se ji to mladé děvče tak líbí. Snad pro tu úžasnou energii co vyzařovala. A tak se dohodly, že se ještě někdy potkají, to se stalo právě dnes. S kolika lidmi už si tohle řekla a kolik kontaktů si napsala to už dnes Klára ani neví ale s Katkou to bylo jiné. Uskutečnily co si slíbily. Klára si často a ráda zašla popovídat s kamarádkami na kávu nebo čaj ale i s tou nejlepší přítelkyní necítila takovou hloubku a otevřenost, jako s právě s Katkou.
Kláře bylo fuk jak vypadají, to co cítila byl hluboký pocit ženské sounáležitosti a lásky něhy a to bylo důležitější než to, jak se to jevilo na první pohled.

Dlouze hleděla za tím mizejícím se baťohem za kterým se ukrývala Katka. Dávej na sebe pozor miláčku. Pomyslela si Klára V duchu naposled zamávala své mladé přítelkyni, která se víc a víc ztrácela v davu.


Pohledy do očí, věděla, že tam lze zahlídnout duši i samu sebe.... Někdy nechtěla navazovat s pojení s nikým a s muži už vůbec ne. Jindy hleděla druhým do očí ráda. A u mužů si sem tam říkala pozor abys se mu nekoukala do očí moc dlouze zamiluje se do tebe a co pak.

Tenhle muž byl jiný, od toho ten pohled nemohla odtrhnout a co víc vlastně ani nechtěla, chtěla tu hřejivou čokoládovou barvu pozorovat už pořád. Byl to pohled přímo magnetický. Najednou ji vymazal všechny myšlenky až na jednu jedinou a to tu že ho miluje. Klára to nechápala. Připadala si jako zhypnotizovaná. Nechtěla ani mrknout, a bylo jí upřímně jedno co on uvidí. Veškterou její zranitelnost něhu a lásku a jemnost. Ještě nikdy se tak necítila. Při té vzpomínce ji zas zamrazilo, dala by se mu celá kdyby o to požádal. Rozum i teď pořád podsouval jakousi stopku... Něco jako to přeci nemůžeš, to je nebezpečné... A v tom to Kláře došlo, ten muž otevřel celé její srdce zcela bez námahy jen tak lup, a byl tam.


Lidé lidé a zas jen lidé milí blízcí vzdálení protivní nesympatičtí různí. Malý tencí tlustí. Jedním slovem maglajz. Klára věděla, že právě tak je to v nejlepším pořádku. Milovala rozmanitost a všechny její odstíny. Některé by objímala od rána do večera jiné by nejraději obešla obloukem a přesto tu byli i oni, ti kteří jí vůbec nevoněli a byli tak odlišní, nemohly za to, že jsou tak jiní, Klára to věděla respektovala tu jinakost. Jsou tu stejně jako já a možná ani já se jim nelíbím hmm a proč bych se vlastně měla líbit každému? To přeci ani nejde. Stačí když se budu líbit sobě, pomyslela si zvesela.

Tak tak Klárinko, přitakal její anděl strážný, který se právě pohupoval ve vzduchu asi ve výšce jejích ramen. Jemně jí foukl až zašeptal na její pravé ucho odpověď.

Klára si z vesela poskočila, pocit že má pravdu byl tak silný, téměř jako by jí někdo přitakal do ucha. Znovu si vzpomněla na ty oči barvy hořké čokolády. Příjemný pocit ji zalil celé její tělo. Vlastně se tomu ani nebránila, nechtěla, vyhovoval jí ten pocit ta představa a všechno, bylo báječné nechat se zaplavit a pocity z těch snů, byli tak sladké hřejivé. Přivřela slastně obě oči.


"Už leť jinam celou ji zpitomíš a co pak! Já abych si křídla ušoupal ne. Obořil se Daniel na anděla s malou harfičkou v ruce.
"Jen jí trošku zabrnkám... " Nenechal se Amor jen tak odbít. "Jen malounko... Jen dva prstíčky..."
"Jo a Jenda málem o život přišel... Nebýt tam našinec co vzal jelena za ty jeho parohy, tak moc že mu z toho zezlátly... Byl Jeník, pěkně namydlený. Běž! Ona má už dost za chvíli bych ji musel tahat z pod rozjetého auta."
 


Leden-02

10. ledna 2016 v 23:10 | Miluška



Děkuji za tak skvělé učitele jaké jsou právě děti.
Děkuji hlavně za to jak krásně nám dokáží ukázat to co jsme dávno zapoměli... Třeba najít berušku zalezlou ve švíře parapetu.

 


Leden-01

10. ledna 2016 v 23:03 | Miluška

Děkuji za krásný zimní den plný pohody a radosti.

Děkuji za úžasnou procházku, plnou pohody, vískaní Moničky a její kamarádky.

Děkuji zamrzlím kalužím že tak lehce vylákaly děti z tepla do skoro zimní krajiny.

Děkuji vesmíru za možnost být tady a teď přítomná kráse tehle planety.





20.12.2015

20. prosince 2015 v 18:22 | Miluška |  Svět mýma očima



17.12.2015

20. prosince 2015 v 17:02 | Miluška |  Svět mýma očima




19.12.2015

20. prosince 2015 v 10:50 | Miluška |  Svět mýma očima
Fotky pro mou milovanou kamarádku Lucinku.
Děkuji že jsi.







Foto-kursy s výstavou na závěr

19. prosince 2015 v 11:40 | Miluška |  Akce akcičky
Tenhle, kurz mě láká ne jen pro to že bych se zas něčemu novému přiučila a posunula se v focení dál, ale i pro to že bych měla hodně velkou spětnou vazbu jestli opravdu mé fotky někoho osloví a něco mu řeknou... :-)



Kdy už

16. prosince 2015 v 21:47 | Miluška |  Polibky pana můzy


Kam dál